Kniha se věnuje kolektivním českým snům 19. a 20. století, které vypovídaly zejména o falešných představách, touhách a iluzích, které Češi měli o sobě samých.

Kniha je doplněna desítkami unikátních obrázků, které podtrhují mnohdy bizarní, někdy ale i dojemný rozměr snů, které český národ snil v uplynulých sto padesáti letech.

Autor: Pavel Kosatík

Žánr: Literatura naučná
Rok vydání: 2010
Počet stran: 400
Nakladatelství: Torst
Vazba knihy: vázaná s přebalem
ISBN: 978-80-7215-393-0

Koupit knihu

 

Polské vydání

Pavel Kosatík: Czeskie sny

Tłumaczenie: Elżbieta Zimna

Publisher: Ksiazkowe Klimaty

Wrocław, Poland

ISBN: 9788364887000

 

 

 

 

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Sen o životě bez Němců

Na území Čech a Moravy nežili Češi nikdy sami; byly však doby, kdy věřili, že za starých časů bývalo jinak a že jsou to oni, kdo byli prapůvodními obyvateli země, jejími vlastníky. A představovali si také, jaké by to bylo, kdyby se tyto časy opět vrátily. Protože ve 20. století se situace vyvinula právě tímto způsobem, mohl by u někoho vzniknout dojem, že vyhnání Němců se připravovalo po dlouhé generace. To je samozřejmě nesmysl, vyhnání bylo důsledkem druhé světové války, která do česko-německých vztahů vnesla prvky do té doby neznámé a nemyslitelné. Co následuje, jsou stručné dějiny jednoho kompenzačního snu, nikoli historie rozumové přípravy dějinné katastrofy. Jak se však zdá, vlivem vnějších okolností může kompenzace vysněná přerůst i v „kompenzaci“ opravdovou.

Dávný a oblíbený spor Čechů s Němci o to, kdo z nich přišel do české krajiny první, vyřešila novější historiografie šalamounsky: nikdo. Před příchodem křesťanství zde žili Keltové, které od západu vytlačili germánští Markomané a od východu Slované; o Němcích ani Češích nemohlo být uprostřed prvního tisíciletí našeho letopočtu řeči. Stop slovanského osídlení se dochovalo víc, a má se tedy za to, že se uchytili lépe; o Češích se však začíná mluvit až od století devátého, kdy přemyslovská knížata sjednotila kmeny, které žily na dolním toku Vltavy. O německém obyvatelstvu Čech, hlavně o duchovních, kteří k nám šířili západní křesťanství, existují zprávy až ze století desátého, lze však mít zato, že příslušníci obou budoucích národů se na českém území svobodně mísili už dříve.

Příkladem tohoto nejstaršího česko-německého „stýkání a potýkání“ může být sankce Prokopa, opata sázavského kláštera (pozdějšího světce, jednoho z patronů české země): v 11. století z kláštera, proslulého slovanskými bohoslužbami, vyhnal opata německého, dosazeného knížetem Břetislavem (pomohl prý si při tom vlastní opatskou berlou). Kronikář Kosmas zaznamenal i další legendu z 11. století, podle které kníže Spytihněv II., vládnoucí v letech 1055-1061, nechal vyhostit ze země všechny Němce „do tří dnů“. Ačkoliv tímto prvním známým „odsunem“ v dějinách utrpěla kromě jiných i Spytihněvova matka, pozdější Kosmovi vykladači většinou dospívali k závěru, že nešlo o plošné nebo dokonce nacionálně motivované opatření, ale že si tím kníže vyřizoval účty se svými osobními nepřáteli.

Více čtěte zde: České snění_Sen o životě bez Němců