Český esejista a autor literatury faktu Pavel Kosatík se ve svém novém a rozsáhlém projektu věnuje nejvýznamnějším Čechům.

První díl nese podtitul Čeští demokraté a autor v něm představuje 50 nejdůležitějších politických osobností od Josefa Palackého po Václava Klause. Co spojuje Josefa Palackého nebo Josefa Hlávku s Janem Patočkou či Alexandrem Dubčekem? Zájem o veřejnost, která se sice projevuje v různých podobách, ale v zásadě se opírá o základní premisu: jde o službu demokracii. Kniha je bohatě ilustrovaná a doplněná rejstříkem i přehlednými grafy a informačními bloky.

 

 

 

Autor: Pavel Kosatík

Žánr:  Literatura naučná
Rok vydání: 2010
Počet stran: 280
Nakladatelství: Mladá fronta
ISBN: 978-80-204-2307-8

Koupit knihu

 

UKÁZKA Z KNIHY:

Odstup nade všechno

Václav Klaus (1941)

Devadesátá léta v české politice, to byl hlavně on. Jako první po opadnutí revoluční euforie zdvihl vládní prapor, pohozený jakešovci, a začal tvořit demokracii jako systém reálně fungující moci. Ze svého konceptu ekonomické reformy učinil veřejné téma číslo jedna. Dokázal, že lidé uvěřili a začali říkat po něm: nejprve si utáhneme opasky, abychom se potom mohli mít lépe. Imponoval svou tehdejší nekomunistickou rétorikou i tím, jak říkal, že žádné recepty na šťastnou budoucnost v podstatě není třeba vymýšlet, protože byly dovedeny k dokonalosti ve „standardních“ západních demokraciích. Budoucnost má tedy v rukou ten, kdo tyto standardy zná, a to jsou hlavně ekonomové, na prvním místě Klaus. Na několik let se pak stal symbolem šetrného hospodaření, s přezdívkou „strýček Skrblík“. Pasovali ho do role národního léčitele, novodobého Aloise Rašína a podobně.

Důležitou součástí jeho politického stylu však od začátku bylo i přímé atakování občanů. Obracel se k nim bez prostředníků: v médiích často mluvil o tom, kolik dostává dopisů, a naznačoval, že je všechny čte. Připomínal, s kolika lidmi se na cestách po republice a na mítincích setkává. Byl jedním z prvních českých politiků, který po úspěšných volbách řekl svým voličům: „Děkuji.“ A představil těmto voličům i jejich vlastní, ideální obraz. Když člověk místo starého spoléhání se na sociální jistoty vezme odpovědnost a iniciativu do svých rukou, zbohatne nejenom materiálně, ale i duchovně, učil. Instituce už si s námi nebudou jako dřív zahrávat, a hlavně stát se nám bude míchat do života co nejmíň. Lidé v tuto vizi uvěřili, neboť viděli, že i sám Klaus je aktivní a sebejistý. Pro řadu lidí se stal jakýmsi vzorem, napodobovaným prototypem rodící se éry, ve které už slovo „kapitalismus“ nebude nadávkou.

Více čtěte zde: Čeští demokraté_Václav Klaus