PSA

pink-freud_webPsychoanalýza (PSA) je jediný celistvě komponovaný myšlenkový svět, se kterým jsem se v životě setkal a který se mi nezrelativizoval. Většinou, třeba s filosofy, to mám tak, že je miluju nebo obdivuju jenom do určité chvíle – a pak se s nimi v plné úctě rozejdu, protože mě jejich myšlení navedlo ještě k něčemu jinému, než oni sami možná chtěli. Věřím, že tak to s kritickým poznáváním má nebo může být. Tak jsem to aspoň měl s Nietzschem, Patočkou i s Ricoeurem.

S tou analýzou jsem to ale od samého začátku (1994) měl a dodnes mám jinak, byla a je to pro mě pravda stejně tehdy jako dnes. Což si ve srovnání například s těmi filosofy vysvětluju tím, že jsem zde ke svému náhledu na věc dospěl ne jenom studiem a rozumovou kritikou (která asi končí částečným rozchodem skoro vždycky), ale prožitím a zniterněním věci. Ta PSA se mi podle všeho tehdy dostala do těla, s čímž těžko dodatečně něco dělat. Je vevnitř a už tam asi zůstane, co se tělem stalo, nemůže se odestát.
Kdysi jsem se k ní dostal v podstatě náhodou, jako novinář zaměstnaný v Mladé frontě Dnes. Tenkrát jsem o své první zkušenosti s ní napsal do novin trochu emfatický článek ZDE. PSA mě tehdy šokovala mírou svobody, kterou jsem při analytických sesích zažil a kterou v tzv. normálním životě zažít nejde: abychom s druhými lidmi vyšli, bereme na sebe nejrůznější masky, které nám sice usnadňují společensky přežít, zároveň však při tom obyčejně zapomínáme, kým doopravdy jsme.

Ne že by to bylo příjemné, poznat v analýze naplno, čím člověk je. Když všechny ty milosrdné obaly spadnou, cibule se oloupá a člověku se v celé kráse před očima zjeví jeho vlastní pudová bestialita (která tvoří podstatu psychiky), je ten člověk v podstatě rád, když to nakonec přežije. Ale to poznání je posléze i velmi osvobodivé: ta pudová pravda je sice šílená, ale jde kupodivu reflektovat a vědomím opanovat.

Když jsem se tenkrát z toho pekla vrátil, připadal jsem si na jedné straně jako válečný veterán, který má za sebou něco, o čem nikdy nedokáže vyprávět. Zároveň jsem byl ale taky subjektivně plný dobra, jako nikdy předtím. Jako svatý František. Nikdy na to únorové dopoledne roku 1994 nezapomenu. Sedím po sesi v parku na Kulaťáku, ještě se po setkání s bestií ve mně klepu, ale na lavičku ke mně a pak i na moje kolena a ramena si ve stejné chvíli najednou začnou sedat ptáci. Nedokážu dnes (ani sám sobě), že to tak objektivně bylo. Možná to ještě byl dodatečný závoj toho pudového šílení. Každopádně si to takhle subjektivně pamatuju a je to jedna z nejsilnějších vzpomínek mého života.

Od té doby jsem byl lapen, našel jsem si svoji cestu k poznání a ke svobodě. Takže jsem té analýze na řadu let propadl, vstoupil jsem do výcviku, studoval to, psal jsem o tom. Odvahu k tomu, abych se tím živil, jsem nakonec nenašel, ale trvám na tom, že je to jeden z nejpodivuhodnějších názorových světů, který byl lidmi stvořen. A který dál trvá a rozvíjí se, v žádném případě není svázán jenom s minulostí, s dobou Freuda, Junga a ostatních zakladatelů.

Rád bych zde tuto sub-stránku držel jako otevřený prostor, kde se budou moci potkávat zájemci o analýzu, odborníci i laici, pokud v takovém potkávání a následné komunikaci budou vidět smysl. Postupně sem budeme přidávat informace o tom, jak se dnešní analýze v ČR daří, po odborné i institucionální stránce. Rád zde už nyní vítám jako autora Jiřího Kocourka, který mi vstup do PSA před lety umožnil a který mi laskavě svěřil k publikování několik svých textů (Vývoj techniky, Co přináší psychoanalýza, Sexualita ženy, Problematika agresivity v psychoanalýze). Časem představíme i ostatní zajímavé osobnosti české psychoanalýzy. V sekci Historie budeme publikovat texty k dějinám PSA ve světě a hlavně u nás. O minulosti analýzy v českých zemích bylo napsáno hodně, pořád však zůstává dost neprobádaných míst. V sekci Zajímavé knihy budeme přinášet recenze publikací, starších i nových, pokud se budeme domnívat, že seznámení s nimi by mělo být součástí obecnějšího povědomí. A napadnou nás snad i další věci. Věřím, že s vaším přispěním: jakékoli náměty prosím zasílejte na můj e-mail p.kosatik@atlas.cz. Předem vám za to posílám tzv. psychoanalytický dík.